Vývoj soutěžních pravidel Juda,
Neil Ohlenkamp

Pravidla judistických soutěžích se za uplynulých 120 let značně změnily. Nejdříve se na Kodokan Judo pohlíželo jako na formu jujutsu a zápasy byly pořádány ve stylu starého jujutsu. Účastník tehdejších zápasů Sakujiro Yokoyama prý řekl: „V těch dnech byly soutěže extrémně tvrdé a často stály účastníky život. Tudíž kdykoliv jsem se měl účastnit na těchto událostech, vždy jsem dal sbohem svým rodičům, protože nebyla jistota že se vrátím živý.“

Původní snímek z Červeno bílé soutěže

Zápasy mezi různými školami jujutsu byly tehdy běžné a Kodokan se účastnil v mnoha těchto vyzývacích zápasech. Kano napsal ve svých pamětech: „Zdálo se jako by Kodokan měl ovládnout celé Japonsko a jeho duch byl připraven na vše.“ V roce 1886 byl pořádán Tokijskou metropolitní policií známý turnaj mezi relativně novým Kodokan Judem a školou Totsuka-ha Yoshin-ryu jujutsu. To byl pro Judo bod obratu. V 15 zápasech trvajících více než hodinu ukázalo Kodokan Judo svou vedoucí úlohu a zajistil si svou budoucnost.

V časopise Furyu (Budo žurnál) píše Wayne Muramoto: „Souboje byly patrně blíže původnímu významu slova shiai, které nyní znamená zápas nebo turnaj. Tehdy označovalo shi-ni-ai tedy symbolické setkání se smrtí samotnou. Nepoužívaly se yuko a koka (pul a čtvrt bod). Mohli jste bodovat pouze ippon (plný bod) a to pomocí hodu, škrcení, držení nebo páky paže, které v dané situaci plně ovládaly vašeho protivníka. Časový limit byl na rozhodčím. Obvykle jste bojovali dokud jeden z vás neodpadl na vyčerpání nebo rozhodčí zápas neukončil vyhlášením jasného vítězství. Bylo to opravdové shi-ni-ai.“

První ročník judistického utkání nazvaného Červeno bílá soutěž se pořádal v roce 1884. Červeno bílý turnaj se pořádá každý rok až do současnosti. Je to nejdéle trvající soutěžní a sportovní akce na světě. Sadu pravidel pro pořádání turnaje vytvořil Jigor Kano, který studoval pravidla wrestlingu a měl i praktické zkušenosti ze zápasů jujutsu.

Návrh původních pravidel

Podle publikace Contest Judo od Roye Inmana (1987) organizace Dai Nippon Butokukai, pod vedením Jigora Kana, zakázala páčení prstů na rukou i na nohou, zápěstí a kotníku na judistických soutěžích v roce 1899. V roce 1916 zakázal Kodokan techniky ashi garami a dojime. Zjevně bylo mnoho vážných zranění jako důsledek použití těchto technik. Páky na klouby byly v roce 1925 omezeny pouze na loket. V průběhu let byly vytvořeny další pravidla pro zajištění bezpečnosti soutěžících. Do sedmdesátých let bylo zvednutí soupeře, který ležel na zádech, do výše vašich ramen (daki age) hodnoceno jako ippon. Toto pravidlo bylo později vynecháno, aby nehrozilo že soutěžící bude z této výšky upuštěn na zem. Další pravidlo přijaté kvůli bezpečnosti zakázalo techniku kani basami poté co Yasuhiro Yamashita měl z této techniky zlomený kotník, který ohrozil jeho účast na Olympijských hrách v roce 1984 v Los Angeles (kde získal zlatou medaili).

Zatímco mnoho moderních pravidel bylo přijato z bezpečnostních důvodů, další byly přijaty na zajištění spravedlnosti v zápasech, podpoření akce, zvýšení divácké zajímavosti a dalších důvodů. Například původní judistické zápasy neměli časový limit. Později v padesátých a šedesátých letech vyžadovaly pravidla maximum 20 minut a v sedmdesátých letech ve finále Světového šampionátu mohl zápas trvat do 15 minut. Nicméně jak se judo stalo více a více populárním, časový limit zápasu byl omezen na současných 5 minut.

V roce 1974 se přidalo další bodování yuko a koka a poprvé se objevila penalizace shido za pasivitu jako prevence proti zdržování. Studie ukázaly, že jen pár soutěžících dokázalo uniknout z držení v posledních několika sekundách. Takže v roce 2000 se pravidla změnila a vítězství se vyhlašuje po úspěšných 25 sekundách držení místo dříve vyžadovaných 30 sekund. Moderní doba přinesla mnoho dalších změn týkajících se úchopů a nebojovnosti ve snaze podpořit vzrušující akci.

Snímek z prvního Celo Japonského Šampionátu

All Japan Judo Federation uznala „The Contest Rules of Kodokan Judo“ (Pravidla soutěže Kodokan Judo) vydané Kodokanem a také International Judo Federation (IJF) tato pravidla přijala při svém založení v roce 1951. Organizace IJF a standardní mezinárodní pravidla byly nutné pro přípravu na první Světový šampionát v roce 1956 a účast juda na Olympijských hrách v roce 1964. To vedlo ke zvýšení mezinárodního vlivu na pravidla.

Závažnou změnou pro judo bylo zavedení váhových kategorií pro Olympijské hry v roce 1964. Do té doby byl Světový šampionát otevřen pro všechny váhy v jedné kategorii. Ale od Olympiády v Tokiu se zavedly tři váhové kategorie (-68 kg, -80 kg, +80 kg) navíc ke kategorii bez rozdílu vah. Na Olympiádě 1968 se počet kategorií rozšířil na 6 (včetně kategorie bez rozdílu vah) a na Olympiádě 1980 už na 8 kategorií. V roce 1992 byla kategorie bez rozdílu vah zrušena a nyní je tedy na Olympiádě 7 váhových kategorií. Světový šampionát však kategorii bez rozdílu vah stále obsahuje.

Ačkoliv formální změnu pravidel musí přijmout kongres IJF, mezi zasedáními kongresu jsou změny často dělány komisí rozhodčích. Na příklad pravidla v roce 2003 byla opravena komisí rozhodčích, tak aby obsahovala penalizaci za Kawazu gake, vytvoření zlatého skóre při nastavení času, zjednodušení na pouze dva typy penalizace (shido a hansoku make) místo čtyř typů a nové procedury úklony které byly dopředu zahrnuty v publikaci nových pravidel.

z anglického originálu přeložil a upravil --LuF--
(Copyright JudoInfo.com Used with permission).