Technické Stupně

Rozdělení a označování technických stupňů

Systém technických stupňů (barvení pásků, páskování atd.) zavedl v japonských bojových uměních Jigoro Kano. Tento systém měl a má svůj vývoj. První Kanovo dělení bylo pouze na dvě skupiny mudansha (studenti bez stupňů) a yudansha (studenty se stupni). Po té rozdělil technické stupně na žákovské stupně - kyu a mistrovské stupně - dan. Žákovských stupňů je pět od 5. kyu (nejnižší) do 1. kyu (nejvíce pokročilé) a mistrovských stupňů je deset 1. dan (nejnižší) až 10. dan (nejvyšší).

V současné době, hlavně v evropě, přibívá žákovských stupňů, protože judistické organizace mají potřebu jemnějšího dělení znalostí především dětských judistů.

K rozlišení stupňů na oděvu slouží rozdílná barva pásků. Platí obecné pravilo, že žákovské stupně nosí bílé (případně barevné pásky) a danové stupně nosí černé pásy a ti vyšší pak červeno-bílé nebo červené pásy. Kolébka judo Kodokan používá pro žákovské stupně pouze bílé pásy a barevné pouze pro děti. Další zvlášností je, že ženy používají na pásku podélný bílý pruh.

Zkoušky na technické stupně

Přesný seznam technik a dovedností, které musí judista ovládat na konkrétní technický stupeň, je v pravomoci organizace, kde bude zkoušky skládat. Souhrně se dá říci, že v průběhu žákovských stupňů je třeba ovládnout pády, techniky z gokyo a všechna držení, škrcení a páčení. Na danové stupně je pak potřeba ovládat katy a zdokonalovat se v prosazování technik v zápasu.

Význam technických stupňů

Technické stupně je třeba vnímat jako pomůcku a motivaci při našem studiu juda a nikoliv jako cíl kterého máme dosáhnout. Nestavme na odiv svůj technický stupeň, ale pokud máme tu potřebu, stavme na odiv své umění. Je samozřejmé, že před zkouškami trénujeme obzvláště intenzivně. Neměli bychom se však techniky učit jen na zkoušky a kvůli zkouškám, ale proto abychom je opravdu ovládali.