Mé Judo, Masahiko Kimura

Budu psát o tom, co mě motivovalo ke cvičení Judo. Bylo to kolem začátku čtvrtého roku ve škole. Během velkého školního úklidu (nazývaného O-soji), pan Tagawa nebyl ve škole a byl zastupován. Když jsem se to dozvěděl, běžel jsem do nedalekého Manto (japonské pečivo) obchodu, snědl čtyři nebo pět Manto, a vrátil se zpět do školy. Pak jsem si všiml, že pár spolužáků neslo učitelský stůl. Já se rozběhl a vyskočil na stůl. Stůl se zřítil s obrovským rámusem. Já skočil dolů a křičel „Banzai, Banzai“. Náhle mě někdo pevně chytl za límec a zatáhl mě zpět. Když jsem se otočil, uviděl jsem pana Tagawu o kterém jsem si myslel, že není ve škole. Byl na mě velmi rozzlobený. Začal na mě křičet „Idiote“ a udeřil mě do tváře. Pak mě hodil na podlahu. Zvedl mě, udeřil mě a hodil opět na podlahu. Potom jsem byl odveden do učitelova pokoje a stál na chodbě. Po tomto incidentu jsem se rozhodl,že se vyrovnám panu Tagawovi. Týden jsem se mu chtěl pomstít a zkoumal jsem ho a jeho minulost. Tak jsem vypátral, že má 1. dan v Judo. Myslel jsem si, „Je Judo tak strašné umění? Pak bych měl být schopný ho hodit, jestliže bych měl 2. dan.“ Brzo poté jsem vstoupil do Shodokan Dojo nedaleko mé základní školy.

Když jsem byl v páté třídě, měl jsem první shiai. Zúčastnil jsem se týmového zápasu s Nakayama Dojo, které bylo od mého dojo 6 km. Můj protivník byl v osmé třídě a byl větší než já. Zaútočil jsem Tai-otoshi a O-soto-gari, ale ani se nepohnul. Pak jsem zkusil O-uči-gari, on ukročil a hodil mě na podlahu a chytil mne do Kami-shiho-gatame. Nemohl jsem se vyprostit a prohrál jsem.

Když jsem byl v sedmé třídě, můj starší bratr přišel s pláčem, říkal, že ho napadli psi. Následující noc jsem se šel pomstít. Našel jsem tři středně velké psy ve skladišti domu geishi, které bylo 50 metrů od mého domu. To byli nepřátelé. Zapískal jsem na jednoho po druhém a kopl jsem ho s geta (dřevěné sandále) plnou silou. Když jsem opustil stodolu, všichni tři psi byli obvázaní. Skrz tuto zkušenost jsem rozvíjel neohroženost a odvahu pro boj s lidmi.

V osmé třídě jsem nastoupil do sumo turnaje a umístil jsem se druhý. Ve finále, jsem hodil protivníka technikou o-soto-gari, ale rozhodčí rozhodl, že vítězem je protivník, protože má noha opustila ring první. Po této události mě navštívil pan Ogawa z Chinsei Junior High se studentem jménem Nakayama. Pozval mě, abych vstoupil do této školy a stal jsem se členem Judo nebo Sumo klubu. V dubnu 1932 jsem tam také vstoupil. Také jsem začal cvičit třikrát týdně v Kawakita dojo. Cvičil jsem na Chinsei Junior High, Jakmile jsem vstoupil do této školy, začal jsem cvičit v Butokuden, Kawakita dojo, Butokuden a Imperial 5th High (dnes Kumamotova Universita). V těchto dnech jsem cvičil pět hodin denně. Navíc jsem udělal denně 300 kliků.

Když jsem přestoupil na Chinsei Junior High, měl jsem první kyu. Jednoho dne mi pan Ogawa řekl, abych šel složit zkoušku. Šel jsem sám do Butokukai, který byl zkouškovým centrem, a hodil jsem 5 studentů Kumamoto junior High a dostal jsem první dan. Když jsem skládal zkoušku na druhý dan, byl jsem kapitánem červeného týmu a porazil jsem zbývající 4 členy bílého týmu, všechny na ipon. Takto jsem získal druhý dan v dubnu 1933. Při zkoušce na třetí dan jsem musel jít do hlavní budovy Butokukai v Kyotu a napsat také test jako dodatek ke zkoušce. Byl jsem poprvé ve svém životě v Kyoto. Neměl jsem žádné problémy v praktické části zkoušky, ale při psaném testu jsem byl naprosto bezradný. Čas běžel. Já jsem chňapnul po papíru někoho kdo odpovídal předem mnou, napsal své jméno a vydával ho za svůj. Stále se cítím vinu za to co jsem udělal tomu člověku kterému jsem odpovědi sebral. V létě mého 10. školního roku, zvítězil červený tým v zápase v Butokuden v prefektuře Saga. Já jako třetí dan jsem hodil čtyři protivníky se třetím danem a šest se čtvrtým danem včetně kapitána druhého týmu. Za tento výkon mi byl dán čtvrtý dan. Mít čtvrtý dan v desátém školním roku bylo v zemi velice zřídkavé. Po té jsem se stál velice známým.

Ve třetím ročníku jsem se stal kapitánem družstva Chinsei Junior High. Když jsem byl ve čtvrtém ročníku na Junior High, škola se zúčastnila Národního Juniorského Šampionátu v Kyotu. Můj tým se dostal do finále. A ve finále stál můj tým proti Kyotskému týmu ze školy First Commerce Junior High. Tato škola byla velice tvrdá a byla známá pro sílu v newaza. Když jsem přišel jako kapitén na řadu, Kyotskému týmu zbývali 3 muži. Porazil jsem tyto muže technikami o-uči-gari, ne-waza a ne-waza samostatně. Díky tomu se náš tým stal poprvé v historii národním šampiónem. Brzy po tomto co jsem vstoupil do Chinsei Junior High jsem byl hozen o rok starším Funayamou tak intezivním o-soto-gari, že jsem byl otřesen a chvilku jsem nemohl vstát. V těchto dnech jsem se vždy s ním chtěl utkat, ale nemohl jsem se mu vyrovnat, protože byl kapitán. Nicméně byl velice opatrný a pozorný vůči mým znalostem, protože bych ho mohl snadno dohonit. Chodili jsme spolu po 3 km dlouhé cestě z Butokuden z Chinsei Junior High na zastávku Nagarokubashi ze které jsem pak jezdil vlakem domů. Vyptával se mne na mojí výšku a váhu. Pravděpodobně se chtěl ujistit od své fyzické převaze. Opravdu jsem to nenáviděl. Ale jelikož jsem byl mladší nemohl jsem mu to říct přímo.

Během let na Chinsei Junior High jsem měl dva velké souboje. Tenkrát v Kumamoto bylo Budo cvičeno velmi zapáleně. Proto bylo přirozené, že mladý muž, který se stal známý, se stal cílem výzev. První boj se přihodil, když jsem byl v druhém ročníku. Jeden člen Chinsei Junior High Judo club, který se jmenoval Iida a prohrál se mnou v soutěži o druhé místo v soutěži o Studenského kapitána, mě začal nenávidět. Jednu sobotu v červenci, při mé cestě do školní tělocvičny, za mnou přišel a řekl, „Mám pro tebe malý obchod. Tak pojď se mnou.“. V tomto případě bylo jasné co obchod znamenal.. Náhle pronesl „Jsi drzý. Dnes tě dostanu“ a náhled vytáhl z kapsy námořnický nůž a chtěl mě bodnout do břicha. Ačkoliv jsem se úspěšně vyhnul tomuto útoku, nůž mě zasáhl do zadku. Vzal si kolo a odjel přič. Běžel jsem za ním a krvácel jsem ze zadku. Nakonec jsem doběhl k jeho domu. Zůstal v domě a nevyšel ven. Místo toho vyšli jeho rodiče a hluboce a upřímně se mi omluvily. Řekli, „Náš syn si pořezal vlastní ruku, když tě bodnul a teď leží v posteli. Doktor je na cestě.“ Iidovo zranění bylo vážnější než moje. Ale stejně jsem nemohl cvičit 20 dní. Ve třetím ročníku jsem byl vyzván k boji od K (poznámka jméno studenta je drženo v tajnosti), který byl považován za číslo jedna v pouličních bojovnících mezi všemi studenty školy. Studoval na Kumamoto Commerce Junior High. Byl malé postavy, ale bylo o něm známo, že vytahuje nůý při každém souboji na ulici. Věděl jsem, že když prohraje, všichni jeho rodiče a příbuzní stojí při něm a budou chtít pomstu. Na mojí zpáteční cestě z Butokuden jsem přecházel most Nagaroku, tam si na mne počkal a řekl „Zastav se a pojď se mnou“. Šli jsme do Shimogawara parku. Poté řekl „Ty jsi Kimura?“. To bylo poprvé, kdy jsem stáli tváří v tvář. Zírali jsme na sebe asi ze vzdálenosti jednoho metru. Pak náhle vytáhl tanto (krátký meč) a bodnul vpřed. Vyhnul jsem se, chytl ho a hodil tvrdě na zem. Teď, v tomto stavu, mi nemohl nic udělat. „Jsem K. Vzdávám se. Jsi silný.“ Poctivě prozradil svou identitu a omluvil se. Po tomto mě nikdo z jeho rodičů nenavštívil. Navíc nikdo ze studentů mě už nevyzval k boji na ulici.

Lidé mě nazývají „Jo-Sho (což znamená člověk, který stále vyhrává) Kimura“. Nicméně ve svém životě jsem v judu čtyřikrát prohrál. Bylo to v prvním roce na univerzitě Takushoku. To té doby jsem věřil, že o-soto-gari, seoi-nage, o-uchi-gari a tak dále jsou kompletní techniky a postačí k vítězství. Nicméně, na jaře 1935 ukázaly mé oblíbené techniky poprvé svoje omezení.

Na jaře 1935, brzo po té, co jsem nastoupil na univerzitu Takushoku, jsem v kodokanském Červeno-Bílém porazil osm protivníků se 4.dany. Když jsem nastoupil proti devátému, byl jsem vyčerpán. V devátém zápase jsem byl poražen Miyajimou, který studoval na univerzitě Meiji, technikou harai-maki-komi. Přesto jsem obdržel 5. dan. Když jsem se vrátil do Ushijima sensei Juku (pan Ushijima měl vlastní dům pro studenty judo, kde Kimura a jiní judo studenti bydleli. Takový dům se nazýval „juku“ což zanmená učební centrum) a řekl jsem mu jak jsem dopadl, Ushijima Sensei mi dal pár facek a řekl, „Shiai je jako skutečný meč, „Zabij nebo jsi zabit, duel mezi válečníky. Být hozen znamená být zabit. Ty jsi zabil 8 mužů a byl jsi zabit devátým. Zapamatuj si, jestliže jsi zasvětil život judo, můžeš přežít pouze hozením protivníka nebo bojovat s osudem bez ohledu proti kolika bojovníkům stojíš.“

Bude pokračování