Bojové umění nebo Bojový sport,
Neil Ohlenkamp

Většina lidí nebere Judo nebo Taekwondo jako bojové umění, protože tyto dva sporty patří mezi sporty olympijské. Box, wrestling nebo Judo jsou nejčastější příklady tzv. bojových sportů. Často slyším bojovníky z různých stylů, když užívají termín sport jako kdyby hovořili o hře, která ztratila svůj původní účel. Podle nich je tento sport pouhá hra, která není v žádném případě vhodná pro sebeobranu a boj. Hodně vyznavačů bojových umění si také myslí, že rozdíl mezi bojovým umění a sportem je ten, že bojová umění jsou na rozdíl od sportů trénována pro reálný život. Ale popravdě řečeno – tento rozdíl je opravdu minimální a výsledek je poněkud překvapující. V článku se pokusím shrnout některé zásady, které pocházejí z bojových sportů, ale mohou vám být principielně nápomocné i při tréninku bojových umění.

Jedním ze základních rozdílů mezi bojovým umění a bojovým sportem je jiný druh tréninkových metod. Kvůli nebezpečí či dokonce smrtícímu účinku se mnoho bojových umění zabývá umělými, či dokonce kontraproduktivními postupy, kterými například myslím tahané techniky, pouhé modifikace kontaktu a doplňování ho předvídatelnými pohyby, takže místo směřování k dokonalému ovládnutí těla i mysli tento pohyb spíše překáží přirozenosti a konečnému řešení sebeobranné situace. Pomalý, opatrný bojovník není schopen řešit žádnou bojovou situaci, která vždy vyžaduje přesně opačné reakce, tj. rychlost, výbušnost a přesnost. Na druhou stranu jsem nikdy neviděl realistický trénink úderu na krk či na oči, i když jsou často doporučovány pro různé sebeobranné situace. Výuka těchto technik většinou spočívá v tom, že trenér většinou studentovi řekne, co by měl udělat, ale pro rychlou a reflexivní aplikaci těchto technik na nespolupracujícího soupeře ho nepřipravuje.

Sport, odstraněním několika potencionálních nebezpečí dosahuje přesně opaku. To je že přirozeně vytváří podhoubí pro rychlé a reflexní pohyby, s použitím plné síly, bojujíc s protivníkem, který se snaží taktéž využít své veškeré znalosti, včetně strategie a taktiky. Techniky, které nefungují jsou brzy opuštěny a naopak úspěšné techniky jsou používány proti různým protivníkům a za různých podmínek. Sebekontrola v různých bojových situacích, ať už v útoku či obraně je velmi obtížná, obzvláště když stojíte proti neznámému a nepředvídatelnému soupeři. Ale prožívání této situace na tréninku či na soutěži vás pro tyto situace může připravit – každý soupeř na jakékoliv soutěži bojuje na pokraji svých fyzických a psychických sil.A naopak v některých případech právě tato stará válečná umění pouze nahrazují intelektuální představu boje. Některé z nich vůbec netrénují pro sebeobranu nebo boj, protože nemohou riskovat častá poranění.sparing partnerů. Mnoho bojových umění proto místo toho adaptovalo stylizované, rituální a někdy i nefunkční tréninkové metody. Ironicky, právě bojové sporty možná mohou využít svoje tréninkové metody v bojových situacích, protože bojová umění namohou být praktikovány bez zranění.

- Nikdy totiž nemůžete vidět sami sebe tak zřetelně, jako když se díváte do očí smrti. Soutěž může tento druh prohry, nebo řekněme zážitku nabídnout. Bojová mysl může být rozvinuta jen bojem. Samozřejmě soutěž není bojiště, ale slouží podobnému principu a je tu blíže opravdovému boji než jakákoliv jiná metoda. -

Může se také ale stát, že sejdete z Cesty. Výhry a prohry se pak můžou stát příliš důležitými a ohrozit tím tréninkový proces. Konečným cílem by v žádném případě nemělo být pouhým sbíráním medailí. Používání soutěží jako metafory skutečného boje je celkem odlišná od soutěžení jako hry nebo cíle. Zápasy, podrobně jako sparing atp. jsou jednoduše různé metody pro váš trénink, které určitě využijete v reálné bojové situaci.

Jako nesoutěžní bojová umění nemohou čerpat výhody ze soutěží, trénink pouze bojových sportů zase nezahrnuje plnou technickou výbavu sebeobrany. Bojové sporty často zahrnují i nesoutěžní formy. Například v Judo, soutěž je brána pouze jako část výuky a Jigoro Kano, zakladatel Judo byl velmi striktní ohledně zachování sebeobranných technik, které však nemohou být používány v plné síle v soutěžích. Ale i tak Judo zůstává jednoznačně efektivní sebeobranou metodou i když je Judo v současnosti praktikováno hlavně jako sport. Jigoro Kano aplikoval moderní sportovně tréninkové metody na tradiční Koryu jujutsu a zjistil, že vytvořil nové bojové umění, jehož účinnost a úspěšnost se ukazuje za posledních 125 let znovu a znovu.

Ačkoliv bojová umění i sporty mají vysoké i ušlechtilé cíle, pořád je skutečností že mnoho lidí trénuje bojová umění primárně pro sebeobranu. Pro ty, kteří nikdy nepoužívali sportovní tréninkové metody, nebo naopak pro ty, kteří nikdy nechodili na tradiční trénink bujutsu je velmi jednoduché srážet efektivitu těch druhých. Jako bojovníci by jsme určitě měli neustále hledat možnosti zlepšování se tím, že neustále zkoušíme a zlepšujeme v tréninku naše slabá místa a snažíme se nechat naši mysl otevřenou pro jiné metody.. Proto vám doporučuji objevovat další možnosti ve sparingu, nebo při tréninkovém boji, případně i proti soupeři na soutěži. To vše vám může pomoci najít efektivní tréninkovou metodu pro reálnou sebeobranu.

z anglického originálu přeložil a upravil --Ahura--
(Copyright JudoInfo.com Used with permission).